Hlavní informace

Pavel Bakule

Ing. Pavel Bakule, DPhil.

  • Vystudoval na KFE FJFI ČVUT v Praze obor:
    Fyzikální inženýrství (1992 Ing.)
  • Doktorát University of Oxford,
    Department of Physics (1998 DPhil.)
  • Současné zaměstnání: ELI ERIC Beamlines, Dolní Břežany

Po absolvování KFE FJFI získal doktorát z laserové a atomové fyziky na Univerzitě v Oxfordu, Velká Británie. Má dlouholeté experimentální zkušenosti s vývojem pevnolátkových laserů a generací spin-polarizovaných mionových svazků. Vice jak 15 let pracoval ve Velké Británii na urychlovači ISIS v Rutherford Appleton Laboratory a to jako člen japonské výzkumné skupiny RIKEN Meson Science Laboratory. Od roku 2011 se podílí na vývoji laserového centra ELI v Dolních Březanech, kde vede vývoj a provoz laserových systémů L1 ALLEGRA a L1 FSYNC a je zodpovědný za technickou a přístrojovou infrastrukturu, jako jsou distribuce laserových svazků ve vakuu a centrální řídící systémy.


Filip Dominec

Ing. Filip Dominec, Ph.D.

  • Vystudoval na KFE FJFI ČVUT v Praze v letech 2006-2016 obory: Laserová technika a elektronika (Ing.), Fyzikální inženýrství (Ph.D.)
  • Současné zaměstnání: Fyzikální ústav AV ČR

Po doktorátu jsem nastoupil na FZÚ AV ČR, konkrétně do skupiny organokovové epitaxe v polovodičovém oddělení. Od mala jsem chtěl být spíše vynálezcem než třeba popelářem nebo kovbojem, což se mi do velké míry splnilo. Jsem členem malého týmu s velkými ambicemi v oblasti nových druhů polovodičových součástek, konkrétně z nitridů hliníku, galia a india a jejich směsí. Tato rodina materiálů má skvělé vlastnosti pro budoucí výkonovou a vysokofrekvenční elektroniku, dalece překračující možnosti křemíku z hlediska proudové hustoty, závěrného napětí i tepelné a radiační odolnosti. Zásadní výhodou těchto polovodičů je tzv. přímý zakázaný pás, díky kterému se z nich vyrábějí velmi účinné laserové a svítivé diody. Zbývá tu ale stále obrovský prostor pro zkoušení nových principů. Například jedním z našich hlavních výzkumných témat jsou extrémně rychlé a citlivé detektory ionizujícího záření pro průmyslovou a lékařskou diagnostiku.

Obor, který jsem zvolil pro bakalářské a magisterské studium - laserová technika a elektronika, byl hodně technicky zaměřený. Často mě mile překvapí, když se v experimentální praxi po patnácti letech vracím k některému z široké palety předmětů, které jsem na FJFI absolvoval. Za svou hlavní pracovní náplň pokládám charakterizaci polovodičových vzorků a návrh nových experimentů, k čemuž jsou denně potřebné znalosti od lineární algebry přes mikrovlnnou techniku, pokročilé kapitoly z optiky až k programování. Řekl bych tedy, že jsem si našel náročné a naplňující povolání v prestižní oblasti výzkumu a FJFI mě na něj v mnoha směrech dobře připravila.


Vojtech Horny

Ing. Vojtěch Horný, Ph.D.

  • Vystudoval na KFE FJFI ČVUT v Praze v letech 2008-2018 obory: Informatická/Počítačová fyzika (Bc.), Fyzikální elektronika (Ing., Ph.D.)
  • Současné zaměstnání: Extreme Light Infrastructure - Nuclear Physics (ELI-NP)

Od svého studia na FJFI se během své kariéry na různých vědeckých pracovištích po Evropě věnuji interakci intenzivního laserového světla s hmotou v různých formách. Účelem je rozvoj perspektivních zdrojů různých energetických částic, například elektronů, protonů či těžších iontů a neutronů, či tvrdého rentgenového záření pro potřeby průmyslu, medicíny nebo základního výzkumu v jiných oblastech fyziky a astrofyziky, v biologii, chemii nebo třeba i archeologii.

Po studiu jsem vyrazil na postdoky na Chalmersovu technickou univerzitu v Göteborgu (2019-2020) a do Laboratoře pro využití intenzivních laserů (LULI) při École Polytechnique v Paříži (2020-2022). Mimo svá obvyklá témata jsem zkoumal interakci laserového světla s nanočásticí nebo astrofyzikální nukleosyntézu. V roce 2022 přišla nabídka na stálou pozici od oponenta mé disertace, který byl původně z Univerzity v Pise, a který zrovna zakládal teoretickou skupinu při v současnosti nejintenzivnějším laseru světa v laboratoři Extreme Light Infrastructure – Nuclear Physics u Bukurešti. Posléze přišla podobná nabídka i pro mou ženu, takže jsem se tam i naším synem přestěhovali.

Provádím zde simulace podporující experimentální výzkum na našem zařízení. Očekáváme prolomení některých letitých rekordů v našem oboru. Je vzrušující být při tom a svými simulacemi k tomu přispívat. Mezi mé další povinnosti nyní patří psaní různých grantů pro zajištění výpočetního času na evropských superpočítačových centrech nebo pro samotné financování výzkumných projektů, nábor nových pracovníků a dozor nad výzkumem mladších kolegů.
Během své kariéry stále čerpám z vědomostí, které jsem nabral při studiu FJFI. Ověřil jsem si, že vzdělání na FJFI je plně konkurenceschopné v mezinárodním srovnání. Základní studium poskytuje širokou škálu vědomostí a dovedností ve fyzice a v matematice. Velmi také oceňuji pečlivé vedení svého školitele, konzultace byly vždy velmi přínosné a dá se říci, že mě vlastně naučil to řemeslo.


Zbynek Hubka

Ing. Zbyněk Hubka, Ph.D.

  • Vystudoval na KFE FJFI ČVUT v Praze obory: Fyzikální inženýrství (2014 Ing., 2022 PhD.)
  • Současné zaměstnání: Lawrence Livermore National Laboratory, California, USA

Na jaderku jsem původně přišel s myšlenkou studovat termojadernou fúzi. Když jsem ale po pár letech zjistil, že mě čeká hlavně teorie a simulace, zradil jsem svůj vysněný obor a zamířil na Katedře fyzikální elektroniky laserovou cestou. Ta mě později přivedla na více než 7 let do laserového centra ELI Beamlines (kde jsem během práce na systému L1 Allegra dokončil Ph.D.) a krátce i do centra HiLASE. Nakonec, otevřen novým zkušenostem a výzvám, a také na popud svých kolegů „zkusit to v Lawrence Livermore National Laboratory“, jsem se v roce 2022 ocitnul v Kalifornii. Konkrétně v laserové skupině oddělení National Ignition Facility & Photon Science – a to zrovna několik týdnů před tím, než se v rámci něj podařilo poprvé na světě dosáhnout zažehnutí termojaderné fúze pomocí laserů. Jeden z projektů, na kterém teď pracuji, souvisí s vývojem technologií pro potenciální termojaderné elektrárny a já si s úsměvem uvědomuji, jak mě má cesta nakonec oklikou stejně k té fúzi přivedla.


Jana Jagerska

Ing. Jana Jágerská, Ph.D. (Associate Professor)

  • Vystudovala na KFE FJFI ČVUT v Praze v letech 2000-2006 Fyzikální inženýrství (Ing.)
  • Doktorát EPFL Lausanne, Švýcarsko
  • Současné zaměstnání: UiT The Arctic University of Norway, Norsko

Nanofotonika a integrovaná optika sú obory, ktoré som si vybrala ešte počas svojej diplomovej práce na KFE/UFE a venujem sa im dodnes. Po úspešnom obhájení v roku 2006 som sa ubrala cestou typickou pre kariéru vedca, striedajúc krajiny, pracovné jazyky a témy, čím som si postupne vybudovala terajšiu akademickú pozíciu zameranú na výskum integrovaných optických sensorov.

Doktorát som dokončila na EPFL v Lausanne vo Švajčiarsku, kde som teoreticky aj experimentálne skúmala vlnovodné štruktúry a rezonátory založené na fotonických kryštáloch. Po doktoráte som strávila ďaľšie 3 roky vo Švajčiarsku, v Zurichu, ako postdoktorandka vo výskumom ústave Empa v rámci ETH domény. Tu boli moje projekty zamerané na optickú spektroskopiu zvyškových plynov s aplikáciou v environmentálnych vedách a ekológii. Neskôr, už v Nórskom Tromsø, kde pracujem dodnes, som sa vrátila k fotonike a vedomosti z citlivej a špecifickej detekcie plynov pomocou spektroskopie som využila pri vývoji senzorov na báze čipov. Hlavným cieľom mojej terajšej pracovnej skupiny je vyvinúť čo najcitlivejšie a súčasne čo najmenšie senzory na báze optických integrovaných obvodov a aplikovať ich napríklad pri detekcii emisií metánu z permafrostu či hydrátov na dne Barentsovho mora. V priebehu posledných dvoch rokov sme dosiahli skvelé výsledky, vrátane demonštrácie prvej detekcie metánu v oblasti ppb koncentrácii a prvýkrát sme úspešne a s vynikajúcou presnosťou dokázali zmerať pomery stabilných izotopov CO2 na čipe. Na tento výskum som získala ERC starting grant v roku 2017, ako aj dva väčšie Nórske granty, čo mi zabezpečilo fakultnú pozíciu na UiT. S najnovším ERC Proof-of-Concept grantom, ktorý odštartujeme na jar 2024, plánujeme prvú demonštráciu mimo laboratória a komercializáciu našich senzorov.

Počas mojej profesionálnej kariéry som sa mnohokrát presvedčila, že vzdelanie z FJFI a KFE bolo vynikajúce: šlo nadštandardne do hĺbky, mali sme širokú ponuku voliteľných predmetov a kvalitných, do vedy zapálených pedagógov. Smer, ktorým sa moja kariéra uberala bol jasne inšpirovaný štúdiom a profesormi, a za svoju terajšiu pozíciu vďačím z veľkej miery práve im. Môj prvý doktorand, s ktorým sme začali pracovať na senzoroch a s ktorým stále úzko spolupracujeme, je tiež absolventom KFE, a práca s ním bola potešením. Mimochodom, momentálne pôsobí na Stanfordovej univerzite v USA ako MSCA fellow, a ako jeho školiteľka som naňho náležite hrdá.


Jakub Lelek

Ing. Jakub Lelek

  • Vystudoval na KFE FJFI ČVUT v Praze v letech 2010-2016 obory: Fyzikální elektronika (Bc.), Optika a nanostruktury (Ing.)
  • Současné zaměstnání: Meopta-optika, s.r.o., Přerov

Na FJFI jsem se nechal zlákat pro mě tehdy exotickým a vzrušujícím světem nanostruktur. Během studia jsem řešil v rámci vědeckých projektů především simulace, návrh a optimalizaci metapovrchů s ohledem primárně na senzoriku, absolvoval jsem zahraniční stáž na DTU (Dánská technická univerzita) v Lyngby, Dánsko. I z rodinných důvodů jsem ale nakonec ještě během studia řešil další pracovní příležitosti a využil jsem stipendijní program v přerovské Meoptě, kde jsem po ukončení studia nastoupil na plný úvazek. Na vývojové divizi řeším návrhy metrologie a kvalifikace formou jednoúčelových zařízení určených pro high-end optomechanické soustavy. Ty se používají především v polovodičovém průmyslu a přidružených oblastech a jsou součástí výrobních a kontrolních procesů při výrobě procesorů, pamětí, displejů aj. Naštěstí v oblasti vývoje není práce stereotypní a zůstává výzvou. Dnes už vedu tým lidí a společně řešíme čím dál přesnější optická měření.

Na své pozici využívám značnou část znalostí, které jsem nabyl během studií, a to jak během základního studia (od obecného matematicko-fyzikálního základu, z kterého čerpám doteď, až po numerické metody a zpracování dat), tak během magisterského studia na katedře KFE (od laserové techniky přes vlnovou a difraktivní optiku až po nelineární optiku). Materiály z některých přednášek využívám dodnes a nejednou přišly vhod i kolegům.

Nakonec ani nezůstávám úplně mimo akademickou sféru, v rámci rozvoje firmy řešíme i mnoho spoluprací napříč univerzitami a výzkumnými institucemi u nás i v zahraničí a alespoň částečně tak zůstávám součástí širšího výzkumu.

FJFI a KFE mi daly nejlepší možný základ do odborného profesního života. Podílela se na tom jak bohatá škála odborných předmětů, tak ochotné vedení školitele (prof. I. Richter). A samozřejmě kolektiv a podněcující prostředí podobně smýšlejících lidí. Kromě velice solidního širokého základu znalostí jsem se naučil hledat informace, pracovat s nimi, samostatně řešit problémy a hledat kreativní řešení.


Jan Nikl

Ing. Jan Nikl, Ph.D.

  • Vystudoval na KFE FJFI ČVUT v Praze v letech 2012-2022 obory: Informatická/Počítačová fyzika (Bc., Mgr.), Fyzikální inženýrství (Ph.D.)
  • Současné zaměstnání: Center for Advanced Systems Understanding (CASUS), od ledna 2024 Lawrence Livermore National Laboratory (LLNL)

Obor Informatická fyzika (dnešní Počítačová fyzika) byl pro mě jasnou volbou už od začátku, jelikož nabízí právě atraktivní kombinaci fyziky s numerikou a informatikou. U tohoto jsem zůstal a balancuji na pomezí všech tří oborů dodnes. Věnuji se zejména vývoji a aplikaci nových simulačních kódů pro modelování laserového plazmatu.

Již během bakalářského studia jsem docházel do Fyzikálního ústavu a v laboratoři analýzy funkčních materiálů jsem se zprvu věnoval vývoji automatizačního a měřícího softwaru pro experimenty nanášení unikátních tenkých vrstev. S osvojením si základů simulací laserového plazmatu jsem se pak postupně přesunul k tématu modelování takovéhoto nanášení s použitím pulzního laseru. Jelikož v té době také vznikalo laserové výzkumné centrum ELI (Extreme Light Infrastructure) Beamlines v Dolních Břežanech, objevila se možnost simulovat ještě intenzivnější lasery během magisterského studia a konkrétně pak stále nedokonale pochopený efekt nelokálního transportu energie. U tohoto zajímavého tématu jsem zůstal i po doktorát, ale naskytla se mi příležitost navštívit během něj na půl roku nově vznikající interdisciplinární institut CASUS (Center for Advanced Systems Understanding) v Německu, kde jsem pracoval na ještě komplexnějším, multi-škálovém popisu plazmatu. Po úspěšném dokončení doktorátu jsem se vrátil právě tam, za známými i novými kolegy a stejně tak tématy výzkumu.

Fyzikální model, ale ani numerické metody, nejsou nikdy kompletní a přesné, což mě na mé práci baví, vyvíjet stále nové věci. Ty pak i využívám v následných simulacích, které následně porovnáváme se skutečnými experimenty. Na rozdíl od nich, však vidíme plazma v detailním rozlišení v prostoru i čase a můžeme tak nahlédnout pod pokličku toho, co se během interakce s laserem po miliardtiny sekundy přesně děje. Jako postdoktorand se ale podílím na více projektech, v rámci kterých rozšiřujeme naše modely jednak směrem kinetického popisu pro pochopení mimo jiné nelokálního transportu, ale také směrem kvantových simulací pevné látky, kde nám metody strojového učení pomáhají překonat propastné rozdíly škál. 

Jak si ověřuji každým dnem, znalosti nabyté na FJFI se rozhodně neztratí ani ve výzkumu na mezinárodní úrovni. Jednak jsou to samotné bohaté matematické, informatické a fyzikální základy, ale také vřelé a motivující vedení školitele k samostatné a tvůrčí činnosti, které mi byly a jsou oporou.


Petr Obsil

Ing. Petr Obšil, Ph.D.

  • Vystudoval na KFE FJFI ČVUT v Praze v letech 2008-2014 obory: Fyzikální elektronika (Bc.), Optika a nanostruktury (Ing.)
  • Doktorát v letech 2014-2021 na Katedře optiky PřF UPOL, program Optika a optoelektronika
  • Současné zaměstnání: KO PřF UPOL, Olomouc

Bakalářské studium oboru Fyzikální inženýrství na Katedře fyzikální elektroniky FJFI ČVUT v Praze mi dalo obecné a široké znalosti matematiky a fyziky. V rámci Magisterského studia jsem absolvoval kvalitní obor Optika a nanostruktury, zahrnující části klasické a kvantové optiky. V rámci diplomové práce jsem se věnoval analýze optických vlastností vybraných kvantových nanostruktur. Jako experimentátor oceňuji rovněž přínos praktických cvičení v laboratořích. Vše společně s unikátním lidských přístupem vedoucích bakalářské a magisterské práce mě během studentského života velmi dobře připravilo na ten další vědecký/pracovní.

Pro doktorské studium jsem se rozhodl vrátit do rodného kraje a zvolil si Katedru optiky na Přírodovědecké fakultě UPOL, protože se zde zrovna spouštěl nový projekt budování aparatury pro chytání jednotlivých atomů, respektive iontů vápníku. Ve spolupráci s ÚPT AV ČR jsme v Brně postupně vybudovali systém, který nám umožnil řízeně zachytávat i velké krystaly v počtu stovek iontů. Ke krystalizaci dochází během Dopplerovského chlazení, kdy stabilní polohy iontů jsou dány jejich Coulombickou repulzí a efektivním potenciálem kvadrupólové pasti. Jeden iont jsme schopni laserově vychladit až do základního pohybového stavu. Takový systém nám dává možnost studia interakce pevné látky se zářením na elementární úrovni jednotlivých atomů s jednotlivými fotony. Aplikační potenciál chycených iontů je od optických atomových hodin, přes kvantové komunikace až po škálovatelný kvantový počítač/simulátor. Po doktorském studiu pokračuji ve výzkumu na Katedře optiky PřF UPOL, kde jsem se, mimo jiné, podílel na stavbě nové iontové pasti s úpravami optimalizovanými pro budoucí výzkum.


Pavel Peterka

doc. Ing. Pavel Peterka, Ph.D.

  • Vystudoval na KFE FJFI ČVUT v Praze obor:
    Fyzikální inženýrství (1993 Ing.)
  • Doktorát Radioelektronika, Fakulta elektrotechnická,
    ČVUT v Praze (2000 Ph.D.)
  • Současné zaměstnání: ředitel – Ústav fotoniky a elektroniky, v. v. i., Akademie věd ČR

K technice jsem podvědomě směřoval asi už od dětství, modelařením nebo programováním na prvních PC-čkách. Na jaderce jsem si po druhém ročníku vybral KFE, protože jsem tu viděl velký přesah do praxe. Skoro ideálně se zde kloubí dobrá teoretická průprava s praktičností při vývoji nejrůznějších zařízení. Na postdoktorském pobytu na Univerzitě v Nice ve Francii jsem začal s vývojem optických vláken s příměsemi thulia pro lasery a zesilovače. V Akademii věd v Ústavu fotoniky a elektroniky (ÚFE) máme unikátní technologii přípravy optických vláken a jsme národním centrem excelence a kompetence ve výzkumu vláknových laserů. Ty mají široké použití: od průmyslu, medicíny, až po obranu, kdy tým vláknových laserů ÚFE koordinoval vývoj laseru v projektu protidronového laserového systému Evropské obranné agentury.


Barbora Spackova

Ing. Barbora Špačková, Ph.D.

  • Vystudovala na KFE FJFI ČVUT v Praze obory: Fyzikální inženýrství (2007 Ing., 2015 PhD.)
  • Současné zaměstnání: Fyzikální ústav AV ČR

Už od magisterského studia na FJFI mě fascinovalo světlo a jeho interakce s hmotou. Má akademická a profesní kariéra se od té doby točila nejen kolem odhalování nových jevů na nanometrové úrovni, ale také kolem využití těchto poznatků pro vývoj funkčních zařízení, které řeší problémy dnešní společnosti. Specificky se zaměřuji na aplikace nanooptiky v oblastech živých věd, jako je medicína, biologie nebo biochemie.

Do vědeckému světa na rozhraní fyziky a živých věd jsem se ponořila během doktorského studia na Ústavu fotoniky a elektroniky, kde jsme se věnovala oblasti plasmoniky a jejich aplikací v oblasti biosenzování. Moje cesta pokračovala postdoktorandkou pozicí na Chalmers univerzitě ve Švédsku, kde jsem vyvinula novou jednomolekulání mikroskopickou techniku - Nanofluidní rozptylovou mikroskopii. Tato inovace umožňuje přímé zobrazování jednotlivých biomolekul v jejich přirozeném prostředí a stavu. Tato bezprecendentní schopnost si nachází řadu aplikací jednak v průmyslu, například při vývoji léčiv, ale také v základím výzkumu týkající se posouvání hranic našeho poznání o životě na molekulární úrovni. V roce 2020 jsme s kolegy založili švédskou spin-off společnost Envue, která se momentálně věnuje komercializaci této metody. V roce 2022 jsem obdržela postdoktorandské stipendium Marie Skłodowské-Curie a podporu GAČR, která mi umožnila vrátit se do Čech a pokračovat ve svém výzkumu na Fyzikálním ústavu AV ČR. Od 2024 vedu Dioscuri centrum jednomolekulární optiky na FZU, které se zaměřuje na vývoj unikátní sady nástrojů pro zobrazování, analýzu a manipulaci jednotlivých molekul založených na principech nanooptiky a nanofluidiky.

Studium na FJFI mi dalo skvělý start do akademického života. Ze silných teoretických základů v matematice a fyzice čerpám dodnes. Navíc mi umožnila vytvořit si sít kolegů a přátel, se kterými se i v současné době potkávám a spolupracuji.


Jakub Urban

Ing. Jakub Urban, Ph.D.

  • Vystudoval na KFE FJFI ČVUT v Praze v letech 1998-2008 obory: Inženýrská informatika nyní Počítačová fyzika (Ing.), Fyzikální inženýrství (Ph.D.)
  • Současné zaměstnání: Engineering Manager, Science Engineering Platform Team, Flyr for Hospitality

Moje kariéra je příkladem možného propojení akademického světa a světa technologických inovací. V akademické sféře jsem působil na Ústavu fyziky plazmatu a stal se vedoucím teoretické skupiny na oddělení tokamak. Zde jsem se věnoval především numerickým simulacím a s nimi spojeným softwarovým vývojem a architekturou. Tedy tématům, které jsem měl možnost studovat na FJFI v rámci oboru Informatická fyzika. Měl jsem možnost spolupracovat na významných mezinárodních projektech a publikovat v impaktovaných časopisech. Byl jsem oceněn cenou Otty Wichterleho pro mladé vědce.

Nadšení pro aplikovanou vědu v oblasti IT, zejména pak pro jazyk Python a jeho ekosystém pro datovou vědu, mě nakonec nasměrovalo do privátního sektoru, kde jsem nyní ve společnosti Flyr for Hospitality zodpovědný za platformu pro celou data science, kde se řeší především optimalizace výnosů a předpovědi chování trhu. Těžím tady významně ze zkušeností ze studií a z akademické praxe, ať už z matematiky a statistiky, především ale z vývoje numerických simulací. I s dnes aktuální tématikou umělé inteligence jsem se poprvé setkal za studií.

Přestože jsem se zaměřil na privátní sektor, neopustil jsem akademický svět. Stále učím vědecké programování v Pythonu na FJFI a jiných fakultách a výzkumných institucích. Angažuji se také v organizaci aktivit Python a datové komunity, především pražských PyData meetupů, které přináší aktuální témata široké veřejnosti prostřednictvím zajímavých přednášek.


Martin Vanek

Ing. Martin Vaněk, Ph.D.

  • Vystudoval na KFE FJFI ČVUT v Praze v letech 2007-2021 obory: Fyzikální elektronika (Bc.), Laserová technika a elektronika (Ing.), Fyzikální inženýrství (Ph.D.)
  • Současné zaměstnání: Valeo detection systems, Praha 10

Již na začátku studia jsem měl celkem jasnou představu o svém směřování k optice a laserové technice. Jasnou volbou tedy pro mne byl bakalářský obor Fyzikální elektronika a následně navazující magisterský program Laserová technika a elektronika na katedře Fyzikální elektroniky (KFE) FJFI. Pro doktorské studium jsem se rozhodl využít spolupráci mezi KFE a Ústavem fotoniky a elektroniky Akademie věd České republiky. Zde jsem se věnoval vláknovým laserům, přesněji mikro a nanostrukturám na čelech optických vláken.

Během této etapy studia a již samostatné vědecké práce jsem využíval praktické i teoretické znalosti nabyté během studia na KFE. Zde musím vyzdvihnout hlavně ty praktické znalosti a zkušenosti z laboratoří. To považuji za významnou součást studia a také něco, čím se naše fakulta odlišuje i ve světovém měřítku. Při svých studiích jsem také využil možnost zahraniční stáže, a to ve Finsku přes program Erasmus. Během svého pobytu jsem byl členem optické skupiny a pomáhal jsem experimentálně při výzkumu generace druhé harmonické frekvence v nanočásticích v PMMA matrici. Znovu jsem tak ocenil praktické zkušenosti ze svého dosavadního studia.

Ještě před skončením doktorského studia jsem přešel z akademického prostředí do soukromé sféry, a to do společnosti Valeo. Zde jsem dnes součástí optického týmu, který vyvíjí LIDARové senzory pro samořiditelná auta. Nyní již tyto senzory jezdí na silnicích v reálném provozu a jako první dosáhl Mercedes certifikace autonomního vozidla úrovně 3 právě s naším senzorem. Aktuálně se podílím na vývoji nejnovější generace senzoru. I zde využívám zkušeností nabytých během studií, ať už pro charakterizaci jednotlivých optických komponent senzorů, návrh měřících uspořádání nebo úpravy návrhu celého systému.

Neustále vnímám pozitivně, co mě studium a následná práce v Akademii věd České republiky naučily, a to je mimo jiné seberozvoj a hledání nových znalostí a přístupů k řešení problémů. Tento trend aplikuji i uvnitř organizace, jíž jsem nyní součástí na postu interního experta pro optický design a integraci. Vidět a být součástí vývoje senzoru od počátečních testů až po uvedení do sériové výroby je technicky naplňující povolání, kde jsem našel svoje naplnění.


Jan Velechovsky

Ing. Jan Velechovský, Ph.D.

  • Vystudoval na KFE FJFI ČVUT v Praze v letech 2006-2015 obory: Inženýrská informatika (Bc., Ing.), Fyzikální inženýrství (Ph.D.)
  • Současné zaměstnání: Los Alamos National Laboratory (LANL)

Během prvních let studia na FJFI jsem získal solidní znalosti matematiky a fyziky, které jsem dále využil při studiu numerických metod pro hydrodynamiku na zaměření Informatická (dnešní Počítačová) fyzika. Na týdenním intenzivním kurzu modelování proudění v řekách v Milánu jsem se seznámil s jednou z aplikací těchto metod. Hlavní aplikací pro mě však bylo simulování interakce výkonných laserů s terčíky ve spolupráci s pracovištěm PALS Akademie věd ČR. Tyto simulace jsou klíčové pro pochopení fyzikálních dějů uvnitř těchto terčíků a tím slouží k jejich optimalizaci. Podobné, avšak mnohem komplikovanější terčíky, se používají ke studiu inerciálního udržení s možnou aplikací na budoucí produkci elektrické energie. Nedávný průlom, při kterém bylo dosaženo zažehnutí termonukleární fúze v jednom z těchto terčíků v Lawrence Livermore National Laboratory, by nebyl dosažen bez pomoci hydrodynamických simulací.

Studium na katedře fyzikální elektroniky FJFI mi otevřelo dveře do světa. Vědecké kontakty jejích pracovníků mi umožnily na počátku doktorského studia vycestovat na tříměsíční stáž do Los Alamos National Laboratory. Krajina Amerického jihozápadu mě okamžitě učarovala. Díky získání stipendia Francouzského velvyslanectví na doktorát pod dvojím vedením jsem polovinu doktorského studia trávil v Bordeaux, kde jsem získával další cenné zkušenosti a rozšiřoval své profesní kontakty. Po obhajobě mé dizertační práce jsem se vrátil do USA, nejdříve jako „postdoc“, a v roce 2017 jsem se stal řadovým zaměstnancem Los Alamos National Laboratory. Pokračuji zde ve výzkumu a aplikaci numerických metod pro hydrodynamiku.

Rád vzpomínám na léta strávená na katedře fyzikální elektroniky FJFI ČVUT v Praze. Vedle špičkového vzdělaní jsem zde našel i řadu životních přátel. Pečlivé vedení mého školitele a široké možnosti mezinárodní spolupráce mi poskytly nenahraditelné zázemí pro moji budoucí vědeckou kariéru.